Zájem o drogy

4. října 2008 v 9:15 | Marťa |  příběhy
Je to rok co jsem se ze zvědavosti šla podívat na jednu přednášku o drogách. Chlap který to vedl se jmenoval Víta.Ze začátku jsem nevěděla co napsat za dotaz, ale pak se to hrnulo a bylo to super. Přednáška mě zaujala a já začala číst knížky výhradně o drogách a příběhy lidí, kteří si tím prošli a tak. Po půl roce když se rodiče dozvěděli, že můj zájem je sedět u počítače a hledat na chatu lidi se zkušenostmi z drog nebo šikaně a ležet a číst si knížky o tom jak se z "trávy" dělá čajíček a tak. Naši mě dost seřvali a jelikož já jsem se před tím věnovala sportu byl to pro ně šok.
A dneska se o to zajímám ještě víc a přidala jsem k tomu ještě, šikanou, znásilnění a podobně prostě psychologie. S našima se o tom hádám skoro denně. Jelikož je mi 14 let a musím se pomalu rozhodnout na jakou školu půjdu dál.S mým zájmem se dalo očekávat že to bude nějaká pedagogická nebo tak něco, ale bohužel v mém blízkém okolí žádná taková škola není a je až v Praze. Kvůli tomu se hádám s rodiči až je to hrozné. Rozhodla jsem se to řešit a požádala jsem v psychologické poradně o nějaké kontakty na psychology. Bohužel když bych ho chtěla navštívit potřebuji souhlas rodičů a to nepřipadá v úvahu, když se jich to tíká. Jenom jdu takhle ze školy a v rozhlase hlásili, že bude přednáška o drogách , šikaně a tak. Když jsem to doma oznámila vypukla hádka. Rodiče mi to v žádném případě nechtěli dovolit, abych se setkala s feťákem. Po dlouhé výměně názorů na Vítu mě pustili a odvezli na přednášku. Na přednášku jsem šla se dvěmi holkami ze třídy, Táňa,Renata. Ono si asi nedovedete představit jaké to je vidět a možnost si i šáhnout na bývalého narkomana. Asi se vám to zdá dost uhozené, že ? Ale pro mě to byl tak silný zážitek jako třeba kdyby se můj brácha setkal a normálně pokecal s fotbalovou špičkou. Vítek povídal o svém životě a zodpovídal dotazy. Když přednáška po 2 hodinách skončila tak jsem se ho chtěla na něco zeptat, takže jsem si počkala až všichni odejdou, abych se ho mohla zeptat. Přišla jsem ke stolu kde seděl a ještě s úsměvem na tváři jsem se ho zeptala" Prosím vás já mám takový problém pořád se hádám s rodiči, je to rok co jsem byla na vaší přednášce a od té doby jsme se začala zajímat o drogy, samozřejmě rodiče na to mají jiný názor a tak nechci se s nimi hádat, ale vždycky to nevydržím a vybouchnu." Říkám už bez úsměvu na tváři. Vítek na to reaguje " A je to fakt jen zájem? Dej si na to pozor" říká důrazně. Když mu sdělím to o té psychologické poradně už mám slzy v očích. Vítek mi nabídne, aby se posadila vedle něj a upřeně na sebe koukáme. Po chvíli když mu sdělím, že bych ráda si o tom s někým popovídala tak je to nemožné, protože k psychologovy potřebuji podpis rodičů a to je nemožné. Z ničeho nic otevře notebook a řekne " chyba chyba, najdeme něco jiného jo?". Přikývnu se slzami v očích. Pak mě chytne za ruku vtiskne mi do ní papírek s kontaktem na "Poradnu v Budějovicích a s mailem na něj." Zeptal se mě " Budeme si psát? " Byla jsem hrozně šťastna, že někdo má o moje problémy zájem. Rozloučili jsme se a já šla s holkami domu. Holky na mě čekaly u dveří s paní která tam byla s Vítkem. Ta jim prý říkala, aby to řekli ve škole nějakému učiteli, ona si myslela že zažívám domácí násilí, ale to nezažívám a jsem ráda. Holky se od té doby změnili koukají na mě skrz prsty. Ovšem to mě nějak nevadí mám pevný kontakt s Vítkem a s jeho kamarádem Martinem a jsem za to moc ráda. Když se mě rodiče zeptali jaké to bylo řekla jsem " Byla tam i jedna maminka" a šla jsem do pokoje. Když mi teď Vítek po dlouhé době napsal byla jsem tak šťastná, že jsem až křičela na celý barák. Naši se mě u oběda ptali proč jsem tak křičela, když jsem jim s klidem řekla " Víta závěrečky udělal na vyznamenání" bylo jim to jasné a znovu mě začali terorizovat, ale bylo to trošku jiný než vždycky ,ale stejnak. Nejradši se zavřu do pokoje vezmu si všechny vytisklé maily od Vítka a Martina a čtu si je pořád dokola, uklidňuje mě to.
Vítek mě varoval,abych si ujasnila jestli to je jen zájem. Bohužel jednou v noci jsem si půlila prášena bolení hlavy, Valetol. Ta druhá půlka se rozdrtila a já druhý den ráno jsem jí dala do sáčku co používají feťáci a pořádně to rozdrtila na prášek. Poprvé jsem si šňupla, bylo to hrozné, pálilo mě to v nose, ale po chvíli to bylo fajn. Působí to stejně jako kdybych to polykala. Bohužel i když mě hlava už nebolela, vzala jsem si svoje věcičky a šla na "procházku" vlezla jsem si na posed a připravila jsem si to a šňupal si. Nezaznamenala jsem žádné zvláštní pocity, jen jsem se uvolnila, ale to bylo tím že jsem prostě věděla že když si to vezmu bude mi lepe, mnoho lidí toto označuje jako psychickou závislost. Teď už jsem si nešňupla dva dny a i když věřím tomu že nemůžu být závislá tak se mi třepe ruka.Při obědě jsem nebyla schopná se trefit do těstoviny, jak se mi třepala, ale vydržela jsem to. Ovšem dneska už jsem to nevydržela a šňupla si. Obávám se že by to šlo semnou z kopce a když vím i kde si sehnat drogu a kolik za ní dám a tak . Tak to prostě dál nejde a v tom Auritusu(K-centrum) se s tímto svěřím a doufám že mě zase vrátí do starých "dobrých" kolejí.
Nedávno jsem četla knížku " Dítě v nesnázích, prevence, příčiny, terapie."v této knížce jsem se dozvěděla, že jsem trpěla a možná ještě trpím školní fobii. Byl to šok když jsme si četla podmínky které tomu nasvědčovali a vzpomínala na hrozná léta když jsem začala chodit do školy a nikoho jsem tam neznala. Rozhodla jsem se to řešit a proto navštívím K-centrum. Toto centrum je nízko prahové takže je to bezva. A konečně se chci dozvědět jak to semnou vlastně je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama