Malý příběh o velkých věcech

4. října 2008 v 9:09 | Marťa |  příběhy
1.Chyby

Minulost nevrátíš a ani ji nezměníš,však do budoucna své chyby můžeš napravit a omluvit se za ně,neboť na omluvu a odpuštění je v srdci vždy místo a na světě čas,ale ty snad víš kolik ti ho ještě zbyvá?Tak si raději pospěš,to jediné o co můžeš přijít je pocit viny,však to co můžeš získat ti podá pomocnou ruku nejen když ti bude opravdu nejhůř.I v tom srdcikřečovitém momentu uplné beznaděje a jediné na co se zmůžeš je pouze bezvýznamné škemrání o pomoc.Neutišitelný pláč bez naděje,slz a konce,do toho nesnesitelně uširvoucí jekot panického strachu z vlastní smrti.Zhroucen vlastní agresí,kdy se jen ztěží zvedáš ze země.Pak jsou tady oni,co tě postaví z tvých obnažených,kameny s hrany ostrými jako břitva rozdrásaných kolen a ošetří tvá hluboko sklem pořezaná chodidla.To oni ti ukážou,že vždy existuje člověk nebo věc pro kterou stojí za to žít a jestli si i po všech těchto příkladech neustále myslíš že není,tak co alespoň kvůli nim.Oni tě nikdy obloukem neobejdou,arogantně nepřehlídnou,ani si radostí z tvé bezmoci s pomstychtivými a zároveň posměšnými výrazy v tobě však už dobře známých siluetách,které tě bez přestání kopou,bijou pěstmi a plivou do tvé už tak zablácenými trny z napůl zvadlých růží potrhané tváře.Naopak oni by si v takové situaci se ctí stoupli na tvé místo.Byli to oni co tě vylovili jako napůl mrtvou rybu ze všech těch úzkostlivých a na pohled hrůzostrašných stavů,ve kterých jsi se topil kvůli všech těch malých i velkých,avšak co je nejdůležitější jen a jen tvých,možná někdyy i příliš zbytečných chyb.Tak proč se bojíš požádat o radu ty kterým na tobě víc nebo míň ale přece jen záleží a nemusí ti dát pouhou radu,mohou a co víc třeba ti přímo chtějí ukázat cestu,podržet a podpořit nepopsatelně víc než možná těhle několik tebou právě přečtených možná ubohých vět.

2.Loutkař

A proč možná ubohých?Napsal je totiž jeden možna ubohý feťák,který taky v životě hodněkrát chyboval ale bohužel mu nebylo dáno tolik času aby se za všechny své chyby omluvil a napravil je.Možná si říkáš,že jsou ti feťáci všichni stejní a že své chyby vyřešil tak jako spousta ostatních předávkováním.Jestli si ale tohle doopravdy myslíš nemá smysl aby jsi tyhle možná ubohé věty dál četl.Pro mě jsi jen hlupák co soudí ostatní ze všech možných stran a úhlů a to jak ten člověk cítí,uvažuje,jaké jsou jeho sny,přání a cíle jsou věci a vlastnosti,které na první pohled sice neuvidíš ale právě jen z nich si můžeš o někom stejně pouze jen myslet,že by mohl být takový a možná i jiný.Dokud si s ním doopravdy nepromluvíš a nepochopíš ho zevnitř,mužeš si to pořád pouze a jen myslet.On ten možna ubohý feťák v den kdy dával tyhle slova a věty dohromady,srovnával si ve své,v tu chvíli střízlivé hlavě i svůj nudný a bezvýznamný život i se všemi těmi chybami a došlo mu,že většinu chyb ve skutečnosti nechtěl a neudělal on,nýbrž loutkař kterého možná vědomně a možná také ne vpustil do sebe.Ze začátku to bylo něco tak nepopsatelně dokonalého ale uvnitř něho si hrál on,který nemotorně tahal za jeho provázky a celé čtyři roky hráli denně čím dál tím víc představení v jeho malém divadílku,kde se hraje už po dlouhé roky ale za tu dobu se nepřišel na jeho představení vubec nikdo podívat.Přes čtyři roky jen ubohá loutka svou chybou ovládaná,začal ten feťák loutkaře ze srdce nenávidět a pohledem jak si s ostatními hraje mu bylo najednou všech těch ochotně sebou manipulujících loutek docela líto ale na druhou stranu se mu z nich chtělo zvracet.A on ten feťák i po čtyřech letech nitrožilní konzumace,silně fyzicky závislý se v tu chvíli rozhodnul,že už nebude dál žebrat a krást pro to,aby jsi za ty peníze koupil lístek do divadélka,ve kterém se čtyřy roky hraje pořád to samé představení s jedinou loutkou,kterou je ke všemu vlastně on sám ale taky je zároveň vděčný za to,že díky těm představením si tohle,ikdyž možná dost pozdě ale přece jen uvědomil.Bylo na čase napravit všechnu tu spoustu snad nechtěných chyb,začít zase od začátku stát se někým,ne ne být někým není to čím chce být a čeho chce on dosáhnout.Ono totiž být někým vlastně znamená neexistovat,být někým je totéž jako být někdo a ty snad znáš jednoho z nich znáš?Znáš pouze lidi a ještě k tomu zdaleka né všechny.

3.Žít
Tak tedy člověk,ten má jméno,příjmení,barvu hlasu,očí,vlasů,má svou povahu,chování,zlozvyky a spousty dalších jemu specifických vlastností,které má jen on a je tudiž jedinečný a originální.Může být podobný ale do všech detailu nikoliv.Ten možná ubohý feťák se chce stát tím jedinečným a originálním člověkem,který nekrade,vědomně sám sobě neničí zdraví a občas,tak jako každý z nás,ty i já udělá chybu.Ovšem málokdo si tu chybu přizná a ti co se za ní omluví nebo se jí snaží napravit,nemá snad ani cenu počítat.Možná se na začátku ten ubohý feťák přidá mezi ně a zasloužil by si to víc,než kdokoliv jiný.Jenže kde začít,když je těch chyb za tu dobu opravdu hodně.Přeci sám u sebe a jeho největší chybou byl loutkař.Toho ale ze sebe nedostaneš jen tak,bude tě neustále,nepředstavitelně bolestivě tahat za provázky,nutit tě hrát a ty musíš vydržet nehrát to divadlo tak dlouho,dokud ho to neomrzí a sám neodejde.Ten možná ubohý feťák ikdyž věděl,že ho tohle čeká,vzal všechny vstupenky,co měl ještě schované,jednoduše je roztrhal a zahodil do řeky.S pocitem neuvěřitelného štěstí a odhodlání se rozhodl napravit druhou chybu,která ho svírala dnem i nocí,když v tu chvíli zrovna nehrál představení.Byla to jeho bývalá dívka,kterou kvůli loutkaři opustil.Vydal se k jejímu domu a cestou vzpomínal na všechny ty překrásné a nenahraditelné chvíle,kdy byli ještě spolu.Když konečně došel k jejímu domu napadlo ho,co když už o jeho omluvu nebude stát,co když je už moc pozdě napravit tuhle chybu.Jak ale bylo napsáno již ze začátku,na omluvu a odpuštění je v srdci vždy místo a na světě čas.Po tom co si tohle zopakoval v hlavě se zhluboka nadechnul a udělal první krok,ke své vlastní vinou ztracené lásce.Udělal druhý,se slzami v očích jak je na sebe pyšný,že tohle dokázal.Avšak v tom třetím ho zastavil právě ten nejvíc ubohý někdo.Řidič auta,které jelo nepevolonenou rychlostí,bez rozsvícených světel a v proti směru ho srazilo na přechodu pro chodce.Těď kdysi možná ten ubohý člověk bezhybně sedí nahoře s nepopsatelným výrazem ve tváři a jako zkamenělý se do nekonečna dívá na to místo,kde mu chyběl jen jeden krok k tomu začít úplně nový život.A jak tohle všechno vlastně vím,sedím totiž vedle něho a dívám se o křižovatku dál.

Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaká je twoja nej barwa?

černá 66.7% (2)
bíla 0% (0)
červená 33.3% (1)
zelená 0% (0)
modrá 0% (0)
žlutá 0% (0)
fialová 0% (0)
oranžová 0% (0)
hnědá 0% (0)
růžová 0% (0)

Komentáře

1 Káťa  Hromádková Káťa Hromádková | Web | 4. října 2008 v 9:16 | Reagovat

hezký blog

2 Mich@l Mich@l | Web | 4. října 2008 v 9:19 | Reagovat

u mě je SONB tak se přihlaš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama