Říjen 2008

Kočky

19. října 2008 v 16:05 | Marťa |  Foto zvířat
kocky1 kocky2 kocky3 kocky4 kocky5 kocky6 kocky7 kocky09 kocky11 kocky12 kocky13 kocky16 kocky17 kocky18 kocky19 kocky20 kocky21 kocky22 kocky23 kocky24 kocky25 kocky26 kocky28 kocky29 kocky30 kocky31 kocky32 kocky33 kocky34 kocky36 kocky37 kocky38 kocky39 kocky40 kocky41 kocky42 kocky43 kocky44 kocky45 kocky46 kocky49 kocky50 kocky51 kocky52 kocky53 kocky54 kocky55 kocky56 kocky57 kocky58 kocky60 kocky61 kocky62 kocky63 kocky64 kocky65 kocky66 kocky67 kocky68 kocky69 kocky70 kocky72 kocky73 kocky74 kocky75 kocky76 kocky77 kocky78 kocky79 kocky80 kocky81 kocky82 kocky83 kocky84 kocky85 kocky86 kocky87 kocky89 kocky90 kocky91 kocky92 kocky93 kocky94 kocky95 kocky96 kocky97 kocky98 kocky99 kocky100

Psy

19. října 2008 v 16:03 | Marťa |  Foto zvířat




Bleskovka1

19. října 2008 v 15:59 | Marťa |  Bleskovky
1.Jaké plemeno koně je na obrázku ↑(nápověda:začíná na písmena a.p.)
2.Máš to plemeno ráda?
3.Jak se máš??
4.Co škola??
5.Tvoje oblíbené zvíře??
6.Co chceš na diplom???

Koně

19. října 2008 v 15:55 | Marťa |  Foto zvířat
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; if(typeof(bburlparam)=='string') { bbh+='&'+bburlparam; } if(typeof(bbkeywords)=='string') { bbh+='&keywords='+escape(bbkeywords); } document.write("<scr"+"ipt language='JavaScript' charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://go.cz.bbelements.com/please/showit/2444/10/3/7/?typkodu=js"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */

Uphill rush

18. října 2008 v 12:15 | Macek |  Hry


Eminem-fotky

5. října 2008 v 8:11 | Marťa |  celebrity



















Lowe-obrázky2

5. října 2008 v 8:05 | Marťa |  Lowe obrázky
th_e2b888a0.gifth_iloveyou16.pngna něj klikni...


Fotky Marti

4. října 2008 v 20:39 | Marťa |  naše fotky

Hlásni te

4. října 2008 v 10:39 | Marťa

Ahojk líbí se ti blog tak plsky hlásni nám na http://rct123.blog.cz/0810/sonb-3-1-kolo#komentare v anketě děkujem zdraví vás praštěné sestřenky


smajlowé

4. října 2008 v 9:33 | Marťa |  smajlíci
























Ewa Farná-opřená v trávě

4. října 2008 v 9:29 | Marťa |  Texty písniček
Opřená v trávě
O svou dlaň právě
Příběh z koncem nehledám
Vzdát se hvězdám, osudu a prosbám

A hvězda přání
Se nenaklání
Chci jen sama tvořit souhvězdí
Nestojím o pevné zdi

Blíž ke hvězdám
Dál než to znám
Tam blíž ke hvězdám
Spát chvíli
Být v cíli
Mám blíž ke hvězdám
Blíž ke hvězdám

Na plátně stínu
Na modrém vínu
Se mi zdá
Že dnes nesvítá

Proč hvězda přání
Se nenaklání
Chci jen sama tvořit souhvězdí
Nestojím o pevné zdi

Blíž ke hvězdám
Dál než to znám
Tam blíž ke hvězdám
Spát chvíli
Být v cíli
Mám blíž ke hvězdám

Přát víc si mám
Dál než to znám

Blíž ke hvězdám
Dál než to znám
Tam blíž ke hvězdám
Spát chvíli
Být v cíli
Mám blíž ke hvězdám
Blíž ke hvězdám

Ewa Farná-ponorka

4. října 2008 v 9:28 | Marťa |  Texty písniček
Ráno se probouzím
Někdy z mlhy slyším hlas
"Vstávej už je čas!"
Se svým snem akorát
Vstávám unavená zas

Vím že nic nestíhám
Co mám dělat v pyžamu ven utíkám

Tak dělej honem, honem, honem
Letím a čas rychle utíká
Hejbni se jako já
Dělej honem, honem, honem
Letím není čas si sednout
Vždyť žijeme jen jednou

Točím se dokola
A ještě něco se mi zdá
To nebudu asi já
Táta mě zavolá
Na něco pořád se mě ptá

Vím že nic nestíhám
Co mám dělat v pyžamu ven utíkám

Dělej honem, honem, honem
Letím a čas rychle utíká
Hejbni se jako já
Dělej honem, honem, honem
Letím není čas si sednout
Vždyť žijeme jen jednou
.............................. stihnem to jo já vím

Oh jeeee

Karl Wolf-Africa

4. října 2008 v 9:27 | Marťa |  Texty písniček
It's gonna take a lot to drag me away for you
There's nothing that a hundred men or more could ever do
I bless the rains down in Africa
Gonna take some time to do the things we never had

It's gonna take a lot to drag me away for you
There's nothing that a hundred men or more could ever do
I bless the rains down in Africa
Gonna take some time to do the things we never had

I hear the drums echoing tonight
But she hears only whispers of some quiet conversation
She's coming in twelve-thirty flight
Her moonlit wings reflect the stars that guide me towards salvation
I stopped an old man along the way
Hoping to find some old forgotten words or ancient melodies
He turned to me as if to say:
"Hurry boy, it's waiting there for you"

It's gonna take a lot to drag me away from you
There's nothing that a hundred men or more could ever do
I bless the rains down in Africa
Gonna take some time to do the things we never had

The wild dogs cry out in the night
As they grow restless longing for some solitary company
I know that I must do what's right
Sure as Kilimanjaro rises like Olympus above the Serengeti
I seek to cure what's deep inside, frightened of this thing that I've become

It's gonna take a lot to drag me away for you
There's nothing that a hundred men or more could ever do
I bless the rains down in Africa
Gonna take some time to do the things we never had

It's gonna take a lot to drag me away for you
There's nothing that a hundred men or more could ever do
I bless the rains down in Africa
Gonna take some time to do the things we never had

Ewa Farná-ticho

4. října 2008 v 9:26 | Marťa |  Texty písniček
icho láká němý chlad,

posílá ho do nálad,

doslov vážně tě mám ráda

a možná i dál.

Už se pár dní snažím říct,

ticha v nás je čím dál víc.

I výkřik má zvuk večernic.

Ztrácím se v dálkách,

strach z prázdna teď mám.

Ty dál v davu cítíš se sám.

Tichu vládne němý pláč,

Vyčitelný je to hráč,

Štěká ten kdo není rváč,

dnes víc ty ho znáš.

Už se pár dní snažím říct,

ticha v nás je čím dál víc.

I výkřik má zvuk večernic.

Ztrácím se v dálkách,

strach z prázdna teď mám.

Ty dál v davu cítíš se sám.

Chráníš svou tvář,

co já z toho mám.

Ty dál v davu cítíš se sám.

Ze střípků vět,

skládáme svět

a cítím i v posledních pádech,

bere mi dech a já…

Ztrácím se v dálkách,

strach z prázdna teď mám.

Ty dál v davu cítíš se sám.

Chráníš svou tvář,

co já z toho mám.

Ty dál v davu cítíš se…

Ztrácím se v dálkách,

strach z prázdna teď mám.

Ty dál v davu cítíš se sám.

Lowe-obrázky

4. října 2008 v 9:25 | Marťa |  Lowe obrázky
Když láska zavelí, je rozum v prdeli...:D
Láska je hnutí,které nutí,dva blázny do blbnutí :)

Zájem o drogy

4. října 2008 v 9:15 | Marťa |  příběhy
Je to rok co jsem se ze zvědavosti šla podívat na jednu přednášku o drogách. Chlap který to vedl se jmenoval Víta.Ze začátku jsem nevěděla co napsat za dotaz, ale pak se to hrnulo a bylo to super. Přednáška mě zaujala a já začala číst knížky výhradně o drogách a příběhy lidí, kteří si tím prošli a tak. Po půl roce když se rodiče dozvěděli, že můj zájem je sedět u počítače a hledat na chatu lidi se zkušenostmi z drog nebo šikaně a ležet a číst si knížky o tom jak se z "trávy" dělá čajíček a tak. Naši mě dost seřvali a jelikož já jsem se před tím věnovala sportu byl to pro ně šok.
A dneska se o to zajímám ještě víc a přidala jsem k tomu ještě, šikanou, znásilnění a podobně prostě psychologie. S našima se o tom hádám skoro denně. Jelikož je mi 14 let a musím se pomalu rozhodnout na jakou školu půjdu dál.S mým zájmem se dalo očekávat že to bude nějaká pedagogická nebo tak něco, ale bohužel v mém blízkém okolí žádná taková škola není a je až v Praze. Kvůli tomu se hádám s rodiči až je to hrozné. Rozhodla jsem se to řešit a požádala jsem v psychologické poradně o nějaké kontakty na psychology. Bohužel když bych ho chtěla navštívit potřebuji souhlas rodičů a to nepřipadá v úvahu, když se jich to tíká. Jenom jdu takhle ze školy a v rozhlase hlásili, že bude přednáška o drogách , šikaně a tak. Když jsem to doma oznámila vypukla hádka. Rodiče mi to v žádném případě nechtěli dovolit, abych se setkala s feťákem. Po dlouhé výměně názorů na Vítu mě pustili a odvezli na přednášku. Na přednášku jsem šla se dvěmi holkami ze třídy, Táňa,Renata. Ono si asi nedovedete představit jaké to je vidět a možnost si i šáhnout na bývalého narkomana. Asi se vám to zdá dost uhozené, že ? Ale pro mě to byl tak silný zážitek jako třeba kdyby se můj brácha setkal a normálně pokecal s fotbalovou špičkou. Vítek povídal o svém životě a zodpovídal dotazy. Když přednáška po 2 hodinách skončila tak jsem se ho chtěla na něco zeptat, takže jsem si počkala až všichni odejdou, abych se ho mohla zeptat. Přišla jsem ke stolu kde seděl a ještě s úsměvem na tváři jsem se ho zeptala" Prosím vás já mám takový problém pořád se hádám s rodiči, je to rok co jsem byla na vaší přednášce a od té doby jsme se začala zajímat o drogy, samozřejmě rodiče na to mají jiný názor a tak nechci se s nimi hádat, ale vždycky to nevydržím a vybouchnu." Říkám už bez úsměvu na tváři. Vítek na to reaguje " A je to fakt jen zájem? Dej si na to pozor" říká důrazně. Když mu sdělím to o té psychologické poradně už mám slzy v očích. Vítek mi nabídne, aby se posadila vedle něj a upřeně na sebe koukáme. Po chvíli když mu sdělím, že bych ráda si o tom s někým popovídala tak je to nemožné, protože k psychologovy potřebuji podpis rodičů a to je nemožné. Z ničeho nic otevře notebook a řekne " chyba chyba, najdeme něco jiného jo?". Přikývnu se slzami v očích. Pak mě chytne za ruku vtiskne mi do ní papírek s kontaktem na "Poradnu v Budějovicích a s mailem na něj." Zeptal se mě " Budeme si psát? " Byla jsem hrozně šťastna, že někdo má o moje problémy zájem. Rozloučili jsme se a já šla s holkami domu. Holky na mě čekaly u dveří s paní která tam byla s Vítkem. Ta jim prý říkala, aby to řekli ve škole nějakému učiteli, ona si myslela že zažívám domácí násilí, ale to nezažívám a jsem ráda. Holky se od té doby změnili koukají na mě skrz prsty. Ovšem to mě nějak nevadí mám pevný kontakt s Vítkem a s jeho kamarádem Martinem a jsem za to moc ráda. Když se mě rodiče zeptali jaké to bylo řekla jsem " Byla tam i jedna maminka" a šla jsem do pokoje. Když mi teď Vítek po dlouhé době napsal byla jsem tak šťastná, že jsem až křičela na celý barák. Naši se mě u oběda ptali proč jsem tak křičela, když jsem jim s klidem řekla " Víta závěrečky udělal na vyznamenání" bylo jim to jasné a znovu mě začali terorizovat, ale bylo to trošku jiný než vždycky ,ale stejnak. Nejradši se zavřu do pokoje vezmu si všechny vytisklé maily od Vítka a Martina a čtu si je pořád dokola, uklidňuje mě to.
Vítek mě varoval,abych si ujasnila jestli to je jen zájem. Bohužel jednou v noci jsem si půlila prášena bolení hlavy, Valetol. Ta druhá půlka se rozdrtila a já druhý den ráno jsem jí dala do sáčku co používají feťáci a pořádně to rozdrtila na prášek. Poprvé jsem si šňupla, bylo to hrozné, pálilo mě to v nose, ale po chvíli to bylo fajn. Působí to stejně jako kdybych to polykala. Bohužel i když mě hlava už nebolela, vzala jsem si svoje věcičky a šla na "procházku" vlezla jsem si na posed a připravila jsem si to a šňupal si. Nezaznamenala jsem žádné zvláštní pocity, jen jsem se uvolnila, ale to bylo tím že jsem prostě věděla že když si to vezmu bude mi lepe, mnoho lidí toto označuje jako psychickou závislost. Teď už jsem si nešňupla dva dny a i když věřím tomu že nemůžu být závislá tak se mi třepe ruka.Při obědě jsem nebyla schopná se trefit do těstoviny, jak se mi třepala, ale vydržela jsem to. Ovšem dneska už jsem to nevydržela a šňupla si. Obávám se že by to šlo semnou z kopce a když vím i kde si sehnat drogu a kolik za ní dám a tak . Tak to prostě dál nejde a v tom Auritusu(K-centrum) se s tímto svěřím a doufám že mě zase vrátí do starých "dobrých" kolejí.
Nedávno jsem četla knížku " Dítě v nesnázích, prevence, příčiny, terapie."v této knížce jsem se dozvěděla, že jsem trpěla a možná ještě trpím školní fobii. Byl to šok když jsme si četla podmínky které tomu nasvědčovali a vzpomínala na hrozná léta když jsem začala chodit do školy a nikoho jsem tam neznala. Rozhodla jsem se to řešit a proto navštívím K-centrum. Toto centrum je nízko prahové takže je to bezva. A konečně se chci dozvědět jak to semnou vlastně je.

Kamarádství?-vl.v.

4. října 2008 v 9:13 | Marťa |  naše příběhy
Klára byla sama doma.Její rodiče jeli na týden pomáhat tetě s domem.Bratr Marek se pořád zdržoval někde se svou holkou.Chodil domů jen na oběd.Klára se doma sama bála tak si pozvala kamarády byla to menší párty.Večer všichni odešli jako poslední tam byla Klářina nejlepší kamarádka Lucie.Klára Lucku prosila aby zůstala přes noc že se sama bojí ale Lucka nechtěla musela za svým klukem.Její kluk Petr byl velmi zlý.Lucka o něm říkala že jí pronásleduje.Klára se ptala a proč ho teda neopustíš?Můj táta má dluhy splácí mu je tak že mu dal mě.Klára o tom večer v posteli přemýšlela nemohla spát.Najednou uslyšela kroky myslela si že je to Marek tak si nedělala hlavu.Marek a Klára měli společný pokoj když vešel zeptala se jak bylo?Najednou ji chytl a zacpal pusu všimla si že to není Marek ale Petr.Klára byla bezbranná Petr jí odnesl do auta.Byla přivázaná.Vůbec nevěděla kam s ní jede kolem nebyly žádné domy až na jeden.Byl zchátrali vypadalo to na nějakou starou klubovnu kam se chodili lidi bavit.Petr zastavil přesně před tou budovou Klára chtěla křičet ale nemohla měla zavázanou pusu ruce i nohy.Petr vystoupil a vzal Kláru do náručí mířil přímo do té budovy Klára sebou škubala ale bohužel jí to nepomohlo.V budově byl nepořádek jak po nějaké hodně velké párty.Najednou uviděla místnost ve které byl někdo přivázaný byla to Lucka.Klára sebou začala škubat křičet.Petr Kláru odnesl za Luckou obě začali brečet a objímat se.Lucka Kláře ukazovala záda které měla celá červená bylo to od provazu.Vždy když se Lucka hnula z domu byl jí tím ohavným provazem.Najednou si holky mysleli že se na ně usmálo štěstí kolem šla parta kluků.Začali na ně volat kluci za nima hned přiběhly.Kluci je okamžitě bez zeptáni dostávali oknem ven.Venku začali všichni utíkat protože je viděl Petr.Všichni mu utekli a nakonec se octli v jedné hodně temné uličce.Kluci se začali holek ptát tak co nám za to dáte.Holky se na ně nechápavě podívali kluci se začali chovat nějak divně.Jeden kluk řekl:a teď budete dělat co chceme my.Holky chtěli utéct ale nebylo kam.Kluci holkám nařídili aby prodávali drogy kde se dá.Klára řekla tak to teda ne,Jeden kluk ji uhodil.Kluci říkali že to může být horší,.Holky s tím okamžitě souhlasily,rači s těma drogama.Kluci je nutili chodit na párty tam prodávat.Asi 6 den šli na párty potkali a tam Marka.Kde si byla hledal jsem tě co to máš v ruce?ptal se Marek.Klára mu na nic neodpověděla.Marek řekl:takto ne holčičko teď půjdeme pěkně domů a ty taky Lucko.Marek je dotáhl domů,měli štěstí že je kluci neviděli. Marek začal holky vyslíchat holky mu řekli úplně všechno.Marek jim nevěřil ani slovo než mu Lucka ukázala svoje záda.Marek zavolal hned mámě a tátovi a ti pak zavolali na policii.Po 3 hodinách se všechno vyřešilo a holky už se jen dívali na kluky jak je policie odváží pryč.Holky už pořád bydleli v jednom domě nikdy se nevdaly.Lucie měla doživotní trauma,často slýchavala hlasy nebo se jí zdáli sny o Petrovi.Petr toho měl na svědomí mnohem víc než si holky myslely 2 znásilnění a 3 holky týral.O svobodě si mohl naštěstí jen zdát

Proč se bát zítřků?vl-v.

4. října 2008 v 9:12 | Marťa |  naše příběhy
Klára byla sama doma.Její rodiče jeli na týden pomáhat tetě s domem.Bratr Marek se pořád zdržoval někde se svou holkou.Chodil domů jen na oběd.Klára se doma sama bála tak si pozvala kamarády byla to menší párty.Večer všichni odešli jako poslední tam byla Klářina nejlepší kamarádka Lucie.Klára Lucku prosila aby zůstala přes noc že se sama bojí ale Lucka nechtěla musela za svým klukem.Její kluk Petr byl velmi zlý.Lucka o něm říkala že jí pronásleduje.Klára se ptala a proč ho teda neopustíš?Můj táta má dluhy splácí mu je tak že mu dal mě.Klára o tom večer v posteli přemýšlela nemohla spát.Najednou uslyšela kroky myslela si že je to Marek tak si nedělala hlavu.Marek a Klára měli společný pokoj když vešel zeptala se jak bylo?Najednou ji chytl a zacpal pusu všimla si že to není Marek ale Petr.Klára byla bezbranná Petr jí odnesl do auta.Byla přivázaná.Vůbec nevěděla kam s ní jede kolem nebyly žádné domy až na jeden.Byl zchátrali vypadalo to na nějakou starou klubovnu kam se chodili lidi bavit.Petr zastavil přesně před tou budovou Klára chtěla křičet ale nemohla měla zavázanou pusu ruce i nohy.Petr vystoupil a vzal Kláru do náručí mířil přímo do té budovy Klára sebou škubala ale bohužel jí to nepomohlo.V budově byl nepořádek jak po nějaké hodně velké párty.Najednou uviděla místnost ve které byl někdo přivázaný byla to Lucka.Klára sebou začala škubat křičet.Petr Kláru odnesl za Luckou obě začali brečet a objímat se.Lucka Kláře ukazovala záda které měla celá červená bylo to od provazu.Vždy když se Lucka hnula z domu byl jí tím ohavným provazem.Najednou si holky mysleli že se na ně usmálo štěstí kolem šla parta kluků.Začali na ně volat kluci za nima hned přiběhly.Kluci je okamžitě bez zeptáni dostávali oknem ven.Venku začali všichni utíkat protože je viděl Petr.Všichni mu utekli a nakonec se octli v jedné hodně temné uličce.Kluci se začali holek ptát tak co nám za to dáte.Holky se na ně nechápavě podívali kluci se začali chovat nějak divně.Jeden kluk řekl:a teď budete dělat co chceme my.Holky chtěli utéct ale nebylo kam.Kluci holkám nařídili aby prodávali drogy kde se dá.Klára řekla tak to teda ne,Jeden kluk ji uhodil.Kluci říkali že to může být horší,.Holky s tím okamžitě souhlasily,rači s těma drogama.Kluci je nutili chodit na párty tam prodávat.Asi 6 den šli na párty potkali a tam Marka.Kde si byla hledal jsem tě co to máš v ruce?ptal se Marek.Klára mu na nic neodpověděla.Marek řekl:takto ne holčičko teď půjdeme pěkně domů a ty taky Lucko.Marek je dotáhl domů,měli štěstí že je kluci neviděli. Marek začal holky vyslíchat holky mu řekli úplně všechno.Marek jim nevěřil ani slovo než mu Lucka ukázala svoje záda.Marek zavolal hned mámě a tátovi a ti pak zavolali na policii.Po 3 hodinách se všechno vyřešilo a holky už se jen dívali na kluky jak je policie odváží pryč.Holky už pořád bydleli v jednom domě nikdy se nevdaly.Lucie měla doživotní trauma,často slýchavala hlasy nebo se jí zdáli sny o Petrovi.Petr toho měl na svědomí mnohem víc než si holky myslely 2 znásilnění a 3 holky týral.O svobodě si mohl naštěstí jen zdát

Malý příběh o velkých věcech

4. října 2008 v 9:09 | Marťa |  příběhy
1.Chyby

Minulost nevrátíš a ani ji nezměníš,však do budoucna své chyby můžeš napravit a omluvit se za ně,neboť na omluvu a odpuštění je v srdci vždy místo a na světě čas,ale ty snad víš kolik ti ho ještě zbyvá?Tak si raději pospěš,to jediné o co můžeš přijít je pocit viny,však to co můžeš získat ti podá pomocnou ruku nejen když ti bude opravdu nejhůř.I v tom srdcikřečovitém momentu uplné beznaděje a jediné na co se zmůžeš je pouze bezvýznamné škemrání o pomoc.Neutišitelný pláč bez naděje,slz a konce,do toho nesnesitelně uširvoucí jekot panického strachu z vlastní smrti.Zhroucen vlastní agresí,kdy se jen ztěží zvedáš ze země.Pak jsou tady oni,co tě postaví z tvých obnažených,kameny s hrany ostrými jako břitva rozdrásaných kolen a ošetří tvá hluboko sklem pořezaná chodidla.To oni ti ukážou,že vždy existuje člověk nebo věc pro kterou stojí za to žít a jestli si i po všech těchto příkladech neustále myslíš že není,tak co alespoň kvůli nim.Oni tě nikdy obloukem neobejdou,arogantně nepřehlídnou,ani si radostí z tvé bezmoci s pomstychtivými a zároveň posměšnými výrazy v tobě však už dobře známých siluetách,které tě bez přestání kopou,bijou pěstmi a plivou do tvé už tak zablácenými trny z napůl zvadlých růží potrhané tváře.Naopak oni by si v takové situaci se ctí stoupli na tvé místo.Byli to oni co tě vylovili jako napůl mrtvou rybu ze všech těch úzkostlivých a na pohled hrůzostrašných stavů,ve kterých jsi se topil kvůli všech těch malých i velkých,avšak co je nejdůležitější jen a jen tvých,možná někdyy i příliš zbytečných chyb.Tak proč se bojíš požádat o radu ty kterým na tobě víc nebo míň ale přece jen záleží a nemusí ti dát pouhou radu,mohou a co víc třeba ti přímo chtějí ukázat cestu,podržet a podpořit nepopsatelně víc než možná těhle několik tebou právě přečtených možná ubohých vět.

2.Loutkař

A proč možná ubohých?Napsal je totiž jeden možna ubohý feťák,který taky v životě hodněkrát chyboval ale bohužel mu nebylo dáno tolik času aby se za všechny své chyby omluvil a napravil je.Možná si říkáš,že jsou ti feťáci všichni stejní a že své chyby vyřešil tak jako spousta ostatních předávkováním.Jestli si ale tohle doopravdy myslíš nemá smysl aby jsi tyhle možná ubohé věty dál četl.Pro mě jsi jen hlupák co soudí ostatní ze všech možných stran a úhlů a to jak ten člověk cítí,uvažuje,jaké jsou jeho sny,přání a cíle jsou věci a vlastnosti,které na první pohled sice neuvidíš ale právě jen z nich si můžeš o někom stejně pouze jen myslet,že by mohl být takový a možná i jiný.Dokud si s ním doopravdy nepromluvíš a nepochopíš ho zevnitř,mužeš si to pořád pouze a jen myslet.On ten možna ubohý feťák v den kdy dával tyhle slova a věty dohromady,srovnával si ve své,v tu chvíli střízlivé hlavě i svůj nudný a bezvýznamný život i se všemi těmi chybami a došlo mu,že většinu chyb ve skutečnosti nechtěl a neudělal on,nýbrž loutkař kterého možná vědomně a možná také ne vpustil do sebe.Ze začátku to bylo něco tak nepopsatelně dokonalého ale uvnitř něho si hrál on,který nemotorně tahal za jeho provázky a celé čtyři roky hráli denně čím dál tím víc představení v jeho malém divadílku,kde se hraje už po dlouhé roky ale za tu dobu se nepřišel na jeho představení vubec nikdo podívat.Přes čtyři roky jen ubohá loutka svou chybou ovládaná,začal ten feťák loutkaře ze srdce nenávidět a pohledem jak si s ostatními hraje mu bylo najednou všech těch ochotně sebou manipulujících loutek docela líto ale na druhou stranu se mu z nich chtělo zvracet.A on ten feťák i po čtyřech letech nitrožilní konzumace,silně fyzicky závislý se v tu chvíli rozhodnul,že už nebude dál žebrat a krást pro to,aby jsi za ty peníze koupil lístek do divadélka,ve kterém se čtyřy roky hraje pořád to samé představení s jedinou loutkou,kterou je ke všemu vlastně on sám ale taky je zároveň vděčný za to,že díky těm představením si tohle,ikdyž možná dost pozdě ale přece jen uvědomil.Bylo na čase napravit všechnu tu spoustu snad nechtěných chyb,začít zase od začátku stát se někým,ne ne být někým není to čím chce být a čeho chce on dosáhnout.Ono totiž být někým vlastně znamená neexistovat,být někým je totéž jako být někdo a ty snad znáš jednoho z nich znáš?Znáš pouze lidi a ještě k tomu zdaleka né všechny.

3.Žít
Tak tedy člověk,ten má jméno,příjmení,barvu hlasu,očí,vlasů,má svou povahu,chování,zlozvyky a spousty dalších jemu specifických vlastností,které má jen on a je tudiž jedinečný a originální.Může být podobný ale do všech detailu nikoliv.Ten možná ubohý feťák se chce stát tím jedinečným a originálním člověkem,který nekrade,vědomně sám sobě neničí zdraví a občas,tak jako každý z nás,ty i já udělá chybu.Ovšem málokdo si tu chybu přizná a ti co se za ní omluví nebo se jí snaží napravit,nemá snad ani cenu počítat.Možná se na začátku ten ubohý feťák přidá mezi ně a zasloužil by si to víc,než kdokoliv jiný.Jenže kde začít,když je těch chyb za tu dobu opravdu hodně.Přeci sám u sebe a jeho největší chybou byl loutkař.Toho ale ze sebe nedostaneš jen tak,bude tě neustále,nepředstavitelně bolestivě tahat za provázky,nutit tě hrát a ty musíš vydržet nehrát to divadlo tak dlouho,dokud ho to neomrzí a sám neodejde.Ten možná ubohý feťák ikdyž věděl,že ho tohle čeká,vzal všechny vstupenky,co měl ještě schované,jednoduše je roztrhal a zahodil do řeky.S pocitem neuvěřitelného štěstí a odhodlání se rozhodl napravit druhou chybu,která ho svírala dnem i nocí,když v tu chvíli zrovna nehrál představení.Byla to jeho bývalá dívka,kterou kvůli loutkaři opustil.Vydal se k jejímu domu a cestou vzpomínal na všechny ty překrásné a nenahraditelné chvíle,kdy byli ještě spolu.Když konečně došel k jejímu domu napadlo ho,co když už o jeho omluvu nebude stát,co když je už moc pozdě napravit tuhle chybu.Jak ale bylo napsáno již ze začátku,na omluvu a odpuštění je v srdci vždy místo a na světě čas.Po tom co si tohle zopakoval v hlavě se zhluboka nadechnul a udělal první krok,ke své vlastní vinou ztracené lásce.Udělal druhý,se slzami v očích jak je na sebe pyšný,že tohle dokázal.Avšak v tom třetím ho zastavil právě ten nejvíc ubohý někdo.Řidič auta,které jelo nepevolonenou rychlostí,bez rozsvícených světel a v proti směru ho srazilo na přechodu pro chodce.Těď kdysi možná ten ubohý člověk bezhybně sedí nahoře s nepopsatelným výrazem ve tváři a jako zkamenělý se do nekonečna dívá na to místo,kde mu chyběl jen jeden krok k tomu začít úplně nový život.A jak tohle všechno vlastně vím,sedím totiž vedle něho a dívám se o křižovatku dál.

Konec